Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Píše se rok 97 a ve švédském městečku Nyköping zakládají čtyři kamarádi kapelu. Jejich první dlouhohrající deska vychází o čtyři roky později, ale už tehdy, přes některé dětské nemoce působí velký zájem. Celé album definuje jeho nesmlouvavost v jejich křížení metalu a punku, průraznost, rychlost a hrubost. O rok později po vydání debutu se přidává Jon Lindqvist, který v té době ještě hobluje v grindcorové legendě zvané NASUM. V tu chvíli je zaděláno na kapelu, která se stane jednou z vlajkových lodí severského hardcoru.
Od těchto dřevních dob se mnoho změnilo. VICTIMS už nehrají jen na rychlost a hrubost. Ba naopak, nejsilnější skladbou na tomto albu je pro mě „We Fail“. Šest a půl minuty dlouhá skladba, která kombinuje nervózní brnkání, dunivé valivé nástupy s plnými kytarami a monolog generála Stephena Chesneyho, který pojednává o tom, jak se armáda dívá na změnu klimatu, migraci a třenice mezi národy a zeměmi. Skvěle zaranžovaná a politicky velmi výmluvná skladba, která má obrovskou sílu. VICTIMS velmi často dokázali s politickými tématy tnout do živého.
Ostatní skladby jsou samozřejmě syrovější a rychlejší, ale zdaleka nedosahují té zběsilosti, která byla na počátcích. Střelbu z kalacha tu a tam nahradil trochu bažinatější přístup. Z agresivity a hrubosti Švédi nepolevují, snaží se do něj nacpat více melodií, atmosféry a také hardcorové devastace. S tím souvisí i jasně profilované texty navazující na mnohdy apokalyptickou auru hudby. Aktuální deska vlastně nepřichází s ničím úplně novým. Cesta byla započata už na deskách minulých. Je to jen další díl skvěle zvládnutého řemesla. Je otázkou, jestli ona stonerová těžkost bude VICTIMS stravovat i v budoucnu, nebo se vrátí k rychlým špinavým výplachům.
1. The Horse and Sparrow Theory
2. The Birth of Tragedy
3. There's Blood on the Streets
4. We Fail
5. Fires Below
6. The Sea and Poison
7. Hell is Full of Good Intentions
8. Revenge of Our Fathers
Diskografie
The Horse and Sparrow Theory (2019) Sirens (2016) A Dissident (2011) Killer (2008) Divide and Conquer (2006) ...In Blood (2004) Neverendinglasting (2001)
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.